Rokem 1998 se otevřel prostor mého terapeutického působení a tím i rok přijetí prvního klienta. Prvních deset let praxe se odehrávalo pod vlivem studia a všeho co jsem načerpal během pěti studijních let. Proto to nazývám školskou terapií. Sbírají se zkušenosti, které terapeuta posouvají vždy dopředu a získané zkušenosti se pak projevují v práci s každým dalším klientem. V průběhu prvních deseti let jsem v terapii začal objevovat hranice, které nešlo překročit. Viděl jsem prostor, věděl jsem, že existuje, ale dostat se do něho nešlo. Stále více jsem začal pociťovat, že se tam schovávají další naše vnitřní světy, ale jak se tam dostat, to jsem neuměl. Tím končila práce s každým klientem. A nebylo to špatně. Jen jsem cítil, že je možné klienta v poznávání sebe sama vést dál. A s tím jsem zároveň cítil, že klienty o něco ochuzuji. Vědomí této skutečnosti mě přimělo začít hledat. Vstoupil jsem do dalšího studia, psychoanalytické psychoterapie na dalších sedm a půl roku. Při zpětných pohledech jsem viděl, že se dostávám do fascinujícího světa vlastního pozemského bytí a že začínám vstupovat právě do oněch prostor, o kterých jsem věděl, ale jen jsem na ně hleděl. Skrze vlastní zkušenost a roky bádání v prostoru vlastního bytí vědomého – nevědomého, jsem začal překračovat hranice a vstupovat do prostor vnitřních světů všech dalších klientů. Začala se propojovat složka vědomého a nevědomého, ale i psychického a fyzického. To terapeutická setkávání posouvá ještě dál. Zjevné propojení mezi různými zdravotními potížemi a psychickým stavem se stalo součástí setkávání. Začal jsem poznávat proč člověk onemocní. Porozumění mezi těmito složkami nazýváme psychosomatikou. To je další hrana prostoru, který svou vážností a hloubkou jen zkvalitňuje hledání prvků, které nás uvádějí do životních nesnází, ale zároveň urychluje nebo nastartuje procesy řešení a jejich odstraňování nejen v prostoru psychickém, ale i fyzickém. U klientů, kteří řeší i bolesti strany fyzické, což není ale primárním zdrojem pro rozhodnutí se vstoupit do terapie, mají ale veliký vliv při ulehčování si z potíží rázu psychického.

Výše uvedená slova jsou jen velice jednoduchým nástinem mnohaletého složitého, hlubokého, studijního úsilí při hledání vědomých a nevědomých prvků, které nám nedovolují svobodně žít, negativně nám zasahují do života a omezují nás v životní cestě v lehkosti, štěstí, klidu a harmonii.

Všechno je věcí našeho rozhodnutí. Jak v tom dobrém, tak ale i v tom zlém. Dle našich rozhodnutí plynou dny našeho života. Terapie nám život zjednodušuje, zkvalitňuje a odstraňuje vše co nám brání žít tak, jak chceme my sami.

Psychoanalytická psychoterapie obecně

(převzato, upraveno)

Psychoanalytická psychoterapie je proces, který pomáhá porozumět problémům a řešit je tím, že klade důraz na uvědomování si vlastního vnitřního světa a jeho vlivu na přítomné a i minulé prožité okamžiky každého z nás. Na rozdíl od jiných terapií směřuje ke změnám v emocionálním prožívání. Psychoanalytická psychoterapie se zaměřuje na pomoc lidem s různými potížemi a pomáhá jim měnit složité, hluboce zakořeněné a často nevědomě podložené emoční a vztahové problémy, a tím redukovat a mírnit úzkostné pocity.

Role psychoanalytické psychoterapie se však neomezuje jen na osoby s duševními problémy. Může pomoci i lidem, kteří mají pocit, že ztratili smysl života nebo se pídí po hlubším životním uspokojení. Důležitou a podstatnou součástí terapie je vztah s terapeutem. Terapeut je zárukou důvěryhodného terapeutického uspořádání, které respektuje soukromí klienta a napomáhá vzniku a průběhu procesu, v němž se odrážejí nevědomé vzorce klientova vnitřního světa ve vztahu s terapeutem (tzv. přenos). Tento proces umožňuje postupně se s nimi seznamovat na vědomé rovině, a tím si vytvořit schopnost rozumět jim a měnit je.

Psychoanalytická psychoterapie poskytuje účinnou léčbu širokému okruhu potíží. Přispívá významně ke zlepšení duševního i tělesného zdraví, k pocitu životní spokojenosti a k větší schopnosti řídit si svůj vlastní život.

Lidé někdy vyhledají pomoc psychoanalytické psychoterapie pro specifické poruchy, jako jsou např. poruchy příjmu potravy, psychosomatické stavy, nutkavé chování nebo fobické úzkosti. Jindy se na ni obracejí s nejasnými depresivními nebo úzkostnými pocity, poruchami soustředění nebo proto, že se jim nedaří navazovat uspokojivé blízké vztahy.

Z psychoanalytické psychoterapie mohou mít prospěch všichni, kdo vstoupí do prostoru procesů terapie.

Otázka, zda se psychoanalytická psychoterapie hodí pro určitého jednotlivého klienta, závisí na mnoha okolnostech. Rozhodujícím prvkem je však kvalitní terapeutický vztah mezi terapeutem a klientem, otevřenost a důvěra.